***
začínáš mít snad rád mý křivky
tak jasný jako lampy svit
nehledáš ke mně vysvětlivky
přece mě nechceš pochopit
sbalils mě jako zavazadlo
spoutaná jsem jak studem hlas
mý chtění rtěnkou na zrcadlo
namaluj a znič mě zas
povahou trochu hysterická
tak si mě vem a bude klid
náš život bude jako klícka
ta která nejde otevřít
teď už jsem velká a svět už chápu sama
to jak se z ničí holky stane dáma
všemu už rozumím
všemu kromě
jak ses mohl
zamilovat do mě
***
střídavě se modlíme
kdo s koho
kdo za koho?
za perlové oči, které teď už ničí nejsou
nesou jenom dno svých chtění
za negližé, které je růžové
nebo nahé z nepochopení tvé snahy
za malomyslnost znevážených rtů
chodících kolem plotu z vrásek
za polštář z ledových kostek
aby už nebyl
***
nic než nikdo nechybí v mých obrazech noci
nic než obraz nebo polibek
miska vánočního ovoce křičí – že je kýčovitá
zátiší s perlorodkou zbořilo iluze básníků
a pak samo sebe
***
Sýkora koňadra
má vysoko ňadra.
***
chci se dívat skrz ty
tvoje nekonečné prsty
na prs Ty-
lův
***
Udělám ze sebe kýč
jak klíč od postelových nebes, co se zmítají v srdečním poryvu
V periodách vracím příslib
že budu na živu
Bude ze mě báseň – dáseň
o lodi zbité dlaní slunce
Báseň třáseň
o slunci zbitém dlaní sumce
Báseň kterou schová knížka
v bodě kde se ztrácí výška
čekám hladně jako liška
na objetí baziliška
Ve sněhu špinavém od psích spřežení
spoutaných provazy spadených prstýnků
Udělám ze sebe pralinku
Vykostěná ryba budu
- beze studu!
***
tak naše láska jak povrchní slepice
všechno tak lepivé a plné skořápek
nechci se vydechnout do tvojí nechuti
nechej mě ve stanu z nepravých výbojů
spočítej slabiky
přečti mě z pohledů
nesbírej provazy
aspoň ne pro nás
a když tak jenom
společný provaz.